Co tě překvapí při hraní na ulici

Na ulici na tebe nečeká natěšené publikum.

Tenhle článek píšu hlavně pro ty z vás, kdo mají zkušenosti s vystupováním na podiu, ale ještě nikdy se nepokoušeli
o busking. Je totiž spousta věcí, které tě při hraní na ulici překvapí. Hlavně budu mluvit k žonglérům a jiným cirkusákům, ale všechny ty věci jsou platné i pro muzikanty, kouzelníky, výtvarníky a další. Budu mluvit hlavně
o buskingu, nikoli o pouličním divadle (viz můj minulý článek pro pochopení rozdílu).

Proč nemůžu na ulici prostě odehrát svojí normální show?

Protože hraní na ulici je v mnoha ohledech mnohem komplikovanější než vystupování v kamenném divadle. Hraní na ulici má hodně specifických úskalí, zákonitostí a pravidel. Pokud je budeš ignorovat, nebudeš mít sukces. Ale neboj, všechno se dá naučit. Od toho tady jsem :+)

Jaká jsou hlavní specifika hraní na ulici?

• Na začátku představení na tebe nečeká plný sál natěšených diváků. Musíš si z kolemjdoucích dav sám vybudovat. O tom, jak se to dělá mám nachystaný samostatný článek, protože je to opravdu velké téma.
• Diváci ti zaplatí až na konci představení. Musíš je tedy udržet až do konce a tomu přizpůsobit strukturu celého představení. Po celou dobu musíš udržet tah, primární reakcí kolemjdoucích totiž je odejít. Při sebemenším poklesu energie a napětí budou diváci odcházet. O struktuře představení a propojkách mezi jednotlivými čísly se taky rozepíšu jindy.
• Nemáš kontrolu nad prostředím. V divadle máš ideální teplotu, ticho, osvětlovače, nápovědu… Na ulici musíš být připravený na vítr, horko, déšť, hluk okolí, projíždějící popeláře, plačící děti, klouzavé dlažební kostky atd. Některé z těchto vlivů můžeš překonat či obejít, některé můžeš spontánně či “spontánně”(pomocí předem připraveného fóru) zapojit do svoji show a jiné ti představení naprosto rozloží a znemožní.
• Musíš myslet na spoustu věcí. Nemůžeš se na sto procent soustředit na svůj cirkusový výkon. Zatímco žongluješ s motorovými pilami, musíš řešit, že:
  • ti svítí do očí a měl by ses otočit,
  • ta holčička se zmrzlinou ti asi za chvilku proběhne přes scénu,
  • hlouček teenagerů vpravo vzadu začíná rušit tvoji show,
  • za chvíli budeš muset vybrat dobrovolníka pro finále. Koho vezmeš?
  • a mnoho dalších.
• Diváci jsou také rušeni. Nemůžeš od diváků očekávat plnou a naprostou pozornost. Oni taky slyší všechny rušivé zvuky a vidí rušivé věci. Navíc s sebou často mají děti a musí se o ně starat. Mnozí z nich někam chvátají. Nebo se jim chce na záchod atd. Někteří přišli až v půlce představení. Pokud chceš, aby si tvoji show všichni užili a na konci ti něco naházeli, musíš show upravit tak, aby ji pochopili a užili si ji i za těchto podmínek. Není tedy mnoho prostoru na vysoké umění a mnoho složitých myšlenek.
• Mistrovský cirkusový výkon není rozhodující. Kvalitní cirkusový výkon (balancování na vyyyyyysoké jednokolce, žonglování osmi míčků…) je pro každou show velikým bonusem a pro některé show nutnou podmínkou. Nikoli však podmínkou rozhodující. O tvém úspěchu rozhoduje v první řadě tvoje osobnost. To je to, co diváky zajímá. Lidi rádi pozorují lidi. To je biologicky dané. Jsou i představení, která si vystačí jen a pouze se šarmem svého představitele. Nic jiného není třeba.

Mimo divadelní jeviště na tebe číhají četné nástrahy.

Jak bys měl upravit svoje představení?

• Použij jen ty triky, které opravdu bezpečně ovládáš. Platí pravidlo, že na jevišti toho umíš třetinu toho, co v tělocvičně. A na ulici toho umíš třetinu co na jevišti. Proto bys do svého představení měl vybrat jen ty triky, které umíš “ožralej a se zavázanejma vočima”. Každá chyba se totiž trestá a pokaždé, když ti popadají kuželky, ti odejde část diváků.
• Dumb it down.  Česky by se asi řeklo “udělej to blbovzdorné”. Použij jenom takový příběh a takové triky, které bude schopen sledovat podprůměrně inteligentní divák na rušné ulici, zatímco utišuje svého plačícího potomka. To samé platí i o vtipech. Neříkám tím, že bys měl používat vtipy hloupé a ohrané. Ale měl bys používat jednoduché vtipy, které pochopí i ten plačící potomek. Snažím se říct, že bys měl používat vtipy primární, základní a obecně pochopitelné.

• Na začátku si nalákej diváky.  Pokud začneš předvádět jádro vystoupení dřív, než budeš mít dav diváků, žádné nezískáš. Když kolemjdoucí uvidí “ňákýho týpka”, jak hází sedm kuželek, ale nikdo se na něj nedívá, pomyslí si: “Ten nemůže bejt dobrej, když na něj nikdo nečumí!” a půjde pryč. Je to tak. Diváky musíš nalákat na svou osobnost (tzv. slow build) nebo na svoje rekvizity (tzv. fast build) ještě dříve, než začneš něco předvádět.
• Na konci si řekni o peníze. Řekni si o ně mile, upřímně, sebejistě a vtipně. Řekni si o ně ve správný okamžik (většinou těsně před finále). Ne, že tam jen pohodíš klobouk na zem! Vybírání peněz čili hattingu věnuju taky jeden článek. 
• Propojuj jednotlivá čísla. Největší riziko odchodu diváků je po nějakém dobrém čísle. Divák zaplácá, je spokojený a jde domů. Pokud ho chceš udržet, musíš ho těsně po skončení jednoho čísla (nebo ještě během něj) nalákat na číslo další a ještě lepší. 
• Směřuj k finále. Většina typických buskerských čísel je postavená tak, že směřuje k nějakému velkému finále (něco jedinečného, nebezpečného a vysoko). To je to, na co diváci čekají. To je to, na co je celou dobu lákáš. To je to, co je nadchne tak, že ti hodí do klobouku celou manželovu výplatu.

Jaké jsou nejčastější chyby:

• Odehrát na ulici podiovou show bez jakýchkoliv úprav. Většinou pak postrádá crowding a tudíž i obecenstvo a také mu schází kontakt s publikem.
• Misto správně provedeného hattingu jen položit na zem klobouk. Pokud si o peníze do klobouku neřekneš správně a diváky nenadchneš a nevyhecuješ k tomu, aby ti něco hodili, tak ti nic nehodí. Klobouk na zemi navíc není vidět a pro diváky není příliš důstojné se k němu sklánět.
• Dělat jen walk-by show. To je vlastně taková show-neshow. Je to někdo, kdo si stoupne na ulici a začne dělat to, co umí (žonglovat, hrát na kytaru…). Většinou to nikoho moc nezajímá, i kdyby byl koncertním virtuózem na triangl. Není to totiž představení. Úplně postrádá osobní rovinu. Je to jako koukat na televizi. V televizi jsem však zvyklí vídat mnohem hustší kousky a zadarmo. Takže tomu týpkovi občas někdo, spíše ze soucitu, hodí nějaké drobné. Nikdy se kolem něj ale nevytvoří nadšený jásající dav, který by mu házel tisícovky. To by pro to ten týpek totiž musel něco udělat. Stejně jako v marketingu platí, že kvalita se neprodá sama, tak ani skvělá hudba se neprodá sama. Obzvlášť na ulici kolem ní musíš udělat velkou show. 
• Nechat klobouk ležet na zemi po celou dobu představení.  To je veliká chyba. Ty totiž nechceš, aby si někdo poslechl půlku písničky, ze slušnosti ti hodil dvacku a šel pryč. Ty chceš udělat show, na konci které budeš mít stovky rozvášněných fanoušků, z nichž ti každý hodí aspoń stováka. Nebuď línej a zamakej na tom. Jen tak si stoupnout na roh a hrát je pohodlný, ale věř mi, že to stojí za tu námahu. Jo, a jde to i s muzikou :+)
• Nemít kontakt s publikem. Hlavní důvod, proč se na tebe lidi dívají je ten, že je zajímáš ty sám. Zajímá je člověk, který má odvahu vylézt do veřejného prostoru a něco tam předvádět. Oni sami by si na něco takového nikdy netroufli. Chtějí, aby si se s nimi spojil v osobní rovině. Chtějí se stát tvými přáteli. A ty se chceš stát jejich přítelem. Už jen proto, že se smějeme vtipům přátel, ale ne vtipům cizích lidí.
• Nemít strukturu a jen improvizovat.  Bez řádné struktury nemůžeš diváky udržet. Budou ti odcházet v mezerách mezi čísly a nebudou mít žádný důvod vydržet až do konce, když je nenalákáš na finále. Jistá míra improvizace je velmi vítaná a dokonce nutná, v nekontrolovatelném prostředí. Při improvizaci taky vzniká spousta skvělých fórů, které pak můžeš použít. Je ale nutné ty improvizované kousky věšet na pevnou a dobře promyšlenou kostru představení, která má jasný alespoň začátek a konec.

Kde se to dá naučit

Je toho spousta, co? Ale neboj. Všechno se to dá naučit. Ptáš se jak?

• Přečti si knihu: Jak vytvořit pouliční vystoupení a uspět s ním. Tam se o hraní na ulici dozvíš úplně všechno.
• Praxí na ulici. Studium knihy Jak vytvořit pouliční vystoupení a uspět s ním ti poskytne skvělý základ, kostru a přehled. Nakonec se to ale stejně budeš muset naučit sám praxí na ulici. Prostě tam vylez a zkus to. Já vím, že se bojíš. Je ale spousta věcí, které se jinde nenaučíš. Nebo se je naučíš teoreticky, ale do krve je musíš dostat během hraní na ulici. Jinak to nejde.
• Odkoukáváním od jiných. Nestyď se odkoukávat od kolegů a “krást” jejich fóry, triky a principy. Oni je většinou taky nevymysleli. Pokud nevykradeš komplet celé představení, tak to není krádež, ale inspirace a ta je prospěšná, nutná a dělají to všichni. Důležité je použít naloupený materiál svým osobitým způsobem.
  K okoukávání v teple domova můžeš použít i YouTube. Tam se dají najít i záznamy celých show. Bohužel na nich většinou chybí to nejzajímavější – lákání diváků a budování davu. Tohle téma je pro mnohé z vás dosti kontroverzní, proto se k němu někdy ještě vrátím. Pokud se nemůžeš dočkat, přečti si knihu Kraď jako umělec od Austina Kleona.